by ten hlavní poklad měli spatřovat v tom, že dítě samo vyvíjí aktivitu a snaží se něco křehkého přenést z jednoho místa na druhé. Dospělí děti tímto způsobem frustrují, ony cítí pocity méněcennosti a už těžce získávají takovou odvahu něco zdolat. Aby se mohla Zdiměřice vyvíjet dětská psychika, musí mít prostor a svobodu volně manipulovat s věcmi, dospělí totiž zapomínají, že dítě danou činnost nevnímá stejně jako oni automaticky, nýbrž se učí, jak s ní zacházet, jaký postup zvolit, zkoumá ji ze všech úhlů pohledů. Ponižování vede v dospělosti k nezodpovědnosti a neschopnosti sebereflexe, váhavosti se pro něco rozhodnout, plachosti. Lhaní vnímala Maria Zdiměřicích montessori školkou Montessori jako jednu z nezávažnějších poruch. Někdy děti používají lež za účelem někoho upoutat, vymýšlí díky své velké představivosti různé historky, jen aby zaujali okolí. Dítě lže také v situacích, kdy se cítí být spoutáno dospělým, jedná se tedy o lhaní improvizované, nijak promyšlené, lehce odhalitelné. Řešením není, že dítě označíme za lháře, ale to že se pokusíme tyto jeho falešné představy přebudovávat než je uzemňovat. Lhaní se totiž s postupem věku stále více a více zdokonaluje. Psychoanalytikové zjistili při studiu lidského nitra, že lhář není pouze ten, který říká falešné tvrzení, ale i ten, který něco předstírá. Lidé se montessori školky Zdiměřice bojí projevit své skutečné city, a proto se jednoduše přizpůsobí společnosti předstíráním a skrýváním sebe sama. Společenské Kocanda
konvence nutící člověka skrývat jeho skutečné city jsou klamem, který člověku pomáhá přizpůsobovat se společensky přijatým a montessori školky Zdiměřice institucionalizovaným úchylkám. Postupně však mění lásku v nenávist. To je ten nejsmutnější výsledek působení lži, číhajících v školka montessori Zdiměřicemi nejtemnějších koutech lidského podvědomí. Montessori, s. Maria Montessori všechny tyto defekty dětské psychiky popsala ve svých knihách a kadeřnicemi Prahou západ Zdiměřicemi